Smysl života
Má smysl překonávat všechny těžkosti života? Odpověď závisí na tom, jaký má naše žití cíl. Pochopit účel života je dlouhý a poutavý proces. Když přemýšlíme o bytí a lidství, pociťujeme jeho tajemství. Proto se naše pojetí života v jeho průběhu vyvíjí.
Účel, k němuž jsme byli stvořeni, je zřejmý: dosáhnout nejvyšších cílů víry, poznání a spirituality; odrážet vesmír, lidství a Boha, a tak prokazovat svou hodnotu lidských bytostí. Naplnit tento ideál je možné jen skrze systematické uvažování a postoje. Tam, kde myšlenka vyvolá čin, začíná životadárný koloběh, z nějž vycházejí ještě komplexnější cykly. Ty jsou založeny na spiritualitě srdce a znalostech mozku, a tak dávají vzniknout ještě celejším myšlenkám a ambicióznějším projektům.
Podstoupit takový proces vyžaduje silnou víru, svědomí a poznání. Lidé s těmito vlastnostmi mohou proniknou a analyzovat nereflektovaný způsob života ostatních. Reflektují, dělají to, o čem si myslí, že je správné, a pak hodnotí i své chování, tak kontinuálně prohlubují své myšlenky a dosahují nových. Věří, že jen ti, kteří uvažují skutečně hluboce, jsou produktivní, a že bolest a utrpení, které podstupují, může jejich víru učinit silnější.
Žijí život reflexe dennodenním pozorováním stvoření, někdy v něm čtou jako v knize, vplétají do svých myslí moudrost, které dosahují. S vírou, že vesmír byl stvořen, aby byl čten a pochopen, vidí účel našeho stvoření jako nic menšího než právě to. Bytí je samo pokladem, který nás vede k plodné cestě hojnosti. Protože jsme sami byli spolu s tímto univerzem hojnosti stvořeni, musíme tyto dary užívat.
Abychom svého cíle dosáhli, musíme využít celou svou vůli, jíž Všemocný stvořil a dal jí její cenu, rozvinout své schopnosti i dovednosti do nejzazších mezí, a tak dosvědčit, že jsme skutečně bytostmi, které jsou vůlí obdařeny. Naší povinností je uvažovat o svém místě v životě, odpovědnosti, a vztahu k vesmíru. Musíme využít své vnitřní myšlenky, abychom objevili skryté tváře stvoření. A když tak učiníme, ucítíme v sobě hlubší smysl, uvidíme jinak, poznáme, že věci se nedějí tak, jak se zdá, zjistíme, že se nám snaží něco říci.
Věřím, že tohle je skutečný účel života. Jsme nejdůležitějšími bytostmi ve vesmíru. Jsme jeho duší a esencí, z níž se zbytek vesmíru vyvíjí. Měli bychom vesmír pozorovat a přemýšlet o něm, abychom dokázali poznat a naplnit účel svého stvoření. Naší povinností je pátrat po hlubším vhledu a božských potěšeních v našich srdcích a duších, protože jen tento způsob života nám umožní překonat frustrující snahy bolestného materiálního života. To, proč má tento bolestivý život smysl žít, je radost, kterou pociťujeme, když postupujeme po této cestě a získáváme její dary. Ti, kteří se po ní vydali, jsou požehnáni pochopením. Běží nadšeně vstříc svému cíli, jako řeka spěje do moře.
Nevěříme, že štěstí pramení z dočasných a vnějších zdrojů. Skutečné štěstí přichází z nitra, prohlubuje se s naším vztahem k Bohu a mění se ve věčný život v nebi… Ano, tak plni radosti můžeme být. Náš vnitřní svět je sférou Božského vhledu a naše vědomí jej následuje. Dokážeme-li celý život čekat i na ten nejjemnější náznak, naše duše budou zpívat v hlubokém potěšení:
Naše srdce je tvůj trůn, ó Králi! Vítej v nich!
Lutfi[1]
Naše pokolení potřebuje vůdce, kteří nás naučí takové víry, myšlení a štěstí dosáhnout. Jejich vedení umožní novým generacím užívat si své mládí a vést poctivé životy. Pocítí bytí a nebytí i nesmrtelnost své duše; dokáží si uvědomit, že v několika vteřinách umí učinit víc, než si kdy myslely. Ve všem uvidí odraz příštího světa a tak se stanou svědky nekonečnosti života; objeví jeho cenu; pocítí, že všechno stvoření povstává a začíná v jejich duši; budou cestovat napříč jejich dimenzemi, jako by cestovaly galaxiemi, a poznají nekonečnost míst, kterých dosáhly v tomto smrtelném životě.
- Vytvořeno dne .