Tolerance a dialog v Koránu a sunně

Pro Korán jsou odpouštění a tolerance principy natolik základní, že služebníky Milosrdného popisuje takto:

Služebníci Milosrdného jsou ti, kdož pokorně chodí po zemi, a když jsou osloveni lidmi pošetilými, odpovídají: „Mír s vámi!“
(súra Spásné zejvení, 25:63)

A ti, kdož křivě nesvědčí, a když kolem řečí hnusných jdou, míjejí je důstojně.
(súra Spásné zjevení, 25:72)

A když tlachání plané slyší, odvracejí se od něho a říkají: „Nám skutky naše a vám skutky vaše patří! Mír s vámi, ale my nepotřebujeme pošetilé!“
(súra Příběh, 28:55)

Jádrem těchto veršů je skutečnost, že i kdyby se ti, kterým byla dopřána pravá služba Bohu, střetli s prázdnými a zlými slovy či chováním, neřeknou nic nepatřičného, ale pokračují důstojně dál. V krátkosti, „každý jedná podle způsobu svého“ (súra Noční cesta, 17:84), a tak projevuje svůj vlastní charakter.

Vlastností hrdinů tolerance je jemnost a uvážlivost. Když Bůh poslal Mojžíše a Árona, mír s nimi, k muži, který prohlašoval, že je bohem, jako to činil i faraon, přikázal jim zároveň, aby se chovali tolerantně a mluvili jemně.^[1]

Život Chlouby lidstva byl veden po orbitě odpouštění a shovívavosti. Choval se tak i k Abú Sufjánovi, který ho celý život pronásledoval. Během dobytí Mekky, i když Abú Sufján prohlašoval, že si islámem stále není jist, Prorok řekl: „Ti, kteří se ukryjí v Abú Sufjánově domě jsou v bezpečí právě tak, jako jsou v bezpečí ti, kteří se ukryjí Ka´bě^[2].“ Domu Abú Sufyána tak byla poskytnuta ochrana a bezpečí stejné jako nejposvátnějšímu místu islámu. Podle mého skromného názoru je taková tolerance pro Abú Sufjána, 70letého muže, v němž byl zakořeněn egoismus a panovačnost, větším darem, než kdyby dostal tuny zlata.

Prorokovi bylo přikázáno vycházet ve své službě z tolerance a dialogu, byl směřován k tomu, co je blízké i lidu knihy.

Rci: „Vlastníci Písma! Pojďte ke slovu rovnému pro nás i pro vás a shodněme se, že nebudeme sloužit nikomu leč Bohu a nebudeme k Němu nic přidružovat a že si nebude brát jeden druhého za pána místo Boha!“ Obrátí-li se však zády, pak jim řekněte: „Dosvědčte, že my jsme do vůle Boží odevzdáni!“
(súra Rod ´Imránův, 3:64)

V jiném verši jsou ti, jejichž srdce jsou přeplněna vírou a láskou, napomínáni, aby se chovali s odpouštěním a tolerancí k těm, kteří v posmrtný život nevěří:

Rci těm, kdož uvěřili, ať promíjejí těm, kdož nedoufají ve dny Boží, jež dostaví se, aby byli lidé za to, co si vysloužili, odměněni.
(súra Klečící, 45:14)

Ti, kteří se považují za adresáty těchto veršů, ti, kteří jsou zasvěceni lásce, sní o tom stát se pravými služebníky Boha především proto, že jsou lidmi, deklarovali svou víru, stali se muslimy a vykonávají náboženské povinnosti, musejí se tedy chovat s tolerancí a shovívavostí, a od ostatních nesmějí očekávat nic. Musejí přijmout postoj Yunuse Emreho: nenapadnout ty, kteří je uhodili, neodpovědět krutě těm, kteří je urazili, uchránit každé tajemství před těmi, kteří by je mohli zneužít.

Tweet

Whatsapp