Dokonalá společnost
Skupiny neorganizovaných a zmatených jedinců jsou spíše davem bez morálních nebo estetických hodnot, lidmi, kteří jsou vzdáleni myšlence konání dobra. Ideální, úplní lidé nesou vlastnosti andělů a jsou monumenty prozíravosti a poznání. Tyto vlastnosti popisuje také tento verš Koránu:
Stvořili jsme věru člověka v postavě nejkrásnější.
(súra Fíkovník, 95:4)
Lidé, k nimž tento verš odkazuje, jsou nejmilovanějšími a nejkrásnějšími podobami materiálního i spirituálního stvoření. Jsou perfektní podobou stvoření, jsou si vědomi neomezených darů, kterých se jim dostalo.
Pokusme se tomuto verši porozumět: Lidé převzali odpovědnost, jíž země, nebe i hory odmítly ve strachu, že ji na svých ramenou neunesou. Lidstvo bylo jediným kandidátem, který mohl dosáhnout nesmrtelnosti. Lidé, dokud rozvíjejí dary, kterých se jim dostalo, a žijí božskou inspirací, jako by kráčeli po cestě, na níž se stávají lidmi úplnými.
Tajemství jako smysl života a smrti, důvod bytí a naše odpovědnost jsou vždy přítomna v jejich duši. Význam katastrof, které lidstvo postihují, zneklidňuje jejich mysl, ale světlo boží moudrosti září v jejich srdcích, paprsky tohoto světla se odrážejí v jejich duších.
To vše jim umožňuje nahlédnout za závoje bytí. Jejich ohromení a úžas se mění v lásku a soucit, obracejí se ke Stvořiteli svých duší a cítí uspokojení. Duše na této úrovni nespoléhají na Božskou laskavost, nejsou otřeseny ztrátou, protože laskavost i ztráta jsou pro ně jedno. Zatímco jiné výhody kazí, zatímco jiní upadají do pesimismu při prvním náznaku problému, dokonalí lidé získávají, i když se zdají být prokletí. Daří se jim pěstovat na poušti růže, získávat cukr ze suché třtiny.
Dokonalí lidé vědí, že jsou stále podrobováni zkoušce, aby získali požehnání. I přes fatální katastrofy a zarmucující chvíle, cítí klid útěchy příštího světa; slyší šepot, který přichází z největších hloubek jejich duše, sklánějí se vděčností a obdivem.
Takoví lidé mají úplnou důvěru k Bohu, protože věří ve všudypřítomnou a všemocnou Nesmrtelnou sílu. Čistá víra v hloubi jejich srdcí jim odkrývá neuvěřitelné obzory, jejich znalosti a myšlenky jsou na takové úrovni, že skoro slyší hlas: „Nebojte se a nermuťte, nýbrž radujte se z ráje, jenž byl vám přislíben“ (súra Byly učiněny srozumitelnými, 41:30). Jsou svědky těch nejkrásnějších potěšení.
Dokonalí lidé chtějí zůstat vzdáleni hříchu, protože svůj život podřídili Božskému zákonu, ve který tak upřímně věří. A protože vždy bojují proti svému egu, nemají čas zabývat se lhostejnou zábavou nebo bohémským životem. Vždy hledají krásu svého Přítele, jejich duše je zaměřena k příštímu světu, jejich srdce je jasnou a barevnou zahradou otevřenou návštěvám spirituálních bytostí, oni sami jsou cestovateli a objeviteli těchto mystických krajin a atmosfér.
Lidé tohoto světa jsou otroky svého ega, žijí, jen aby naplnili své tělesné touhy. Nikdy nejsou spokojeni, nikdy nepocítí klid. Ideální lidé žijí v pokoji se sebou samými. Jsou spokojení, své poznání a chápání dávají do služeb lidstva. Odvážně odevzdávají sebe samé tomu, aby svět zbavili nespravedlnosti a tyranie, nebojí se ochraňovat svou zemi a čest. Vděčně rozpínají křídla odpuštění nad svými bratry a sestrami.
S vědomím, že vše kromě Boha je smrtelné a zanikne, nepokleknou dokonalí lidé před ničím a nikým kromě Něj. Odolávají svůdným nástrahám materiálního světa. Hodnotí vše tak, jak jim Bůh jako posvátným bytostem uložil. Zkoumají vše, co se stane, jako vědci ve své laboratoři. Zasvěcují své životy lidstvu a zanechávají svět lepší pro další pokolení.
Dokonalí lidé stále usilují o Boží požehnání a bojují za pravdu. Ani jejich tělesné vášně, ani jejich spirituální cíle nevrhají stíny pochybností na jejich upřímnost. Váží si všech služebníků Boha jako největších z lidí, váží si každého jako svého druha. V jejich srdci se rozpouští každá neurvalost, špatný pocit, které vyzařují z ostatních, ukazují, jak laskavost poráží zlo.
V jejich přítomnosti i jasná světla blednou… Nimrod, bezcitný vládce, který nařídil, aby byl prorok Abrahám vhozen do ohně, viděl, jak plameny uhasínají a mění se v zelenou zahradu, která konejší neklid a zlobu duše.
Mnoho z nás této úrovně nedosáhlo. Nedokážeme na zlo odpovídat laskavostí. Na hrubost reagujeme hrubostí, na nenávist nenávistí. Přesvědčujeme sebe samé, že naše myšlenky jsou objektivní a neuvědomujeme si své sobecké touhy. Tak špiníme svůj boj na cestě k Bohu a prohráváme, ačkoli jsme vyrazili k vítězství. Kdyby nebylo krásných, přitažlivých a životadárných paprsků Koránu, nikdy bychom kvůli chybám, jež jsme učinili, a špatným příkladů, které jsme dali, tento den nespatřili.
- Vytvořeno dne .