Horizonty duše: úvaha o metafyzice
Moderní západní světonázor je údajně založen téměř výhradně na materialismu a pomíjí či odmítá spirituální nebo metafyzické dimenze bytí. Toto tvrzení je kontroverzní samo o sobě, ale mnoho takzvaných muslimských intelektuálů, kteří následují a napodobují vše, co vnímají jako západní, v jeho jménu pohrdají a odmítají tradiční způsoby myšlení a života svých společností. Většinou tak jednají proto, že sami uvažují jen v materiálních intencích a nedokáží vnímat a pochopit, co je metafyzické a spirituální. Navíc ti, kteří dokáží jen napodobovat, jsou ve svých vypůjčených postojích často ještě radikálnější než ti, jimž patřily původně, a protože nápodoba často pokřivuje skutečnost, jsou i tito takzvaní intelektuálové radikálnější v odmítání toho, co je spirituální a metafyzické, i když postrádají adekvátní znalosti toho, o čem hovoří, i toho, co materialismus je.
Protože spirituální a metafyzické dimenze vyžadují vydat se za smysly a instinkty do hlubokých a rozsáhlých horizontů, materialisté je nechápou ani neobdivují. Omezují tak své myšlení jen na to, co vnímají a prožívají. Klamou sebe i ostatní, že bytí má jen materiální rozměr, a prezentují se jako skuteční intelektuálové.
Navzdory různým tvrzením a výrokům je těžké akceptovat, že by západní vědecké myšlení, jakkoli je primárně materialistické, bylo vždy odděleno od spirituality a metafyziky. Moderní západní civilizace je založena na spojení řecké filozofie, římského práva a křesťanství. Poslední přispívá, alespoň teoreticky, spirituální dimenzí. Západ nikdy úplně neopustil platonismus, i když jej nedokázal spojit s pozitivistickou a racionalistickou filozofií. Nepředstírá, že nikdy neexistovali myslitelé jako Pascal nebo J. Jeans a nepopírá Bergsonův intuitivismus. Bergson, Eddington, J. Jeans, Pascal, Bernhard Bavink a Heisenberg jsou pro západní myšlení právě tak důležití jako Comte, Darwin, Molescholtz, Czolba nebo Lamarck. Mezi vědci a filozofy 19. století je mimochodem obtížné najít ateistu.
Naproti tomu muslimští intelektuálové opustili metafyzické myšlení a spiritualitu téměř úplně. Kvůli některým názorům, které byly zredukovány na slogany jako osvícenectví, westernizace, civilizace, modernita nebo pokrok, byla metafyzika a spirituální život očerňovány a degradovány. Těmito slogany se bojovalo proti tradičním hodnotám islámu.
Horizont naděje pro nás znamená vydat se za viditelné dimenze bytí a chápat je jako vzájemně propojený celek, bez něhož není možné vnímat věci takové, jaké jsou. Není možné pochopit jejich esenci a vztah se Stvořitelem, ani Jeho vztah k lidstvu. Vědecké disciplíny, jejichž diskurz je izolovaný, a převážně materialistická povaha vědy, která oddělila bytí a život, nemohou skutečnost věcí, bytí nebo života objevit.
Například v medicíně takový přístup znamená, že jsou lidé vnímáni jen jako diskrétní mechanismy, a důsledky jsou nasnadě: bytí je zbaveno svého významu a obsahu a prezentováno jako oddělené elementy hmoty. Jedinou cestou, jak pochopit a ocenit život a bytí, je prožívat existenci prizmatem ducha a metafyziky. Odmítat je znamená nutit rozum vyjadřovat se k věcem, které jsou mimo jeho dosah, a věznit intelektuální síly v celách smyslů. Když jsme ale pozorní ke svému svědomí a vnitřnímu světu, chápeme, že mysl se nikdy nespokojí jen s pouhými smyslovými dojmy.
Všechny velké, trvalé a komplexní způsoby myšlení se vyvinuly na základech metafyzicky a spirituality. Historie světa byla utvářena svatými texty Koránu, Bible, Véd a Upanišád. Popírat nebo opomíjet antimaterialistické myslitele, vědce a filozofy Západu, jimiž byli Kant, Descartes, Pascal, Hegel či Leibniz, znamená ignorovat zásadní proud západního myšlení.
Nový a lepší svět založený na poznání a vědě je představitelný pouze prizmatem metafyziky. Muslimové ještě nevyvinuli svůj koncept vědy v pravém smyslu, vědy založené na Koránu a islámské tradici. Aplikace vědy nebo technologie nezodpovědnými a sobeckými menšinami způsobila více zla než užitku.
Skutečná věda spojí spiritualitu a metafyziku s komplexním pohledem, který stvrdí přirozený a nepřerušitelný vztah mezi vědou a bytím jako takovým. Jen koncept, který zahrne vše uceleně, může být nazýván skutečnou vědou. Vnímání bytí jako samostatných elementů a snaha na jejich základě dosáhnout celku utone v močálech mnohosti. Přijetí celku a studium jednotlivých částí v jeho světle umožní dosáhnout platných závěrů o skutečnosti bytí.
Spiritualita a metafyzika dávají nejširší dimenze i umění. To skrze ně získává svou skutečnou identitu. Umělec objevuje vnitřní svět lidskosti se všemi pocity, nadějemi, očekáváními, frustracemi a ambicemi i to, jak se vztahují k vnějším dimenzím bytí. Umělec je prezentuje formou vhodnou vzhledem k médiu, které užívá. Umění vyjadřuje naši vnitřní podstatu, která je trvalým pohybem návratu ke svému zdroji. Spojuje všechny fenomény a ukazuje svět v jeho celosti.
Nejdůležitějším zdrojem vědy, myšlení i umění, a dokonce i etiky, je metafyzika. Veškeré bytí může být pochopeno racionálním myšlením založeným na čisté metafyzice. Ta nám umožňuje vidět jej jako celek a vydat se do jeho hlubších dimenzí. Bez spirituality a metafyziky nemůžeme vystavět společenství na pevných základech a společenství, která nemají pevné metafyzické koncepty, trpí krizemi identity.
Abychom mohli vystavět nový, šťastný svět, jemuž budou vládnout lidské ctnosti a hodnoty, musejí všichni lidé, bez ohledu na své vyznání, znovu objevit a stvrdit spiritualitu a metafyziku, které učí Bohem zjevená náboženství.
- Vytvořeno dne .