Dialog lidu knihy
Chování věřících je ovlivňováno stupněm jejich víry. Věřím, že je-li poselství šířeno správně, může v naší zemi i v celém světě vzniknout prostředí vedoucí k dialogu. Proto bychom ke každému tématu měli přistupovat, jak popisuje Korán a Prorok. Bůh v Koránu říká:
Toto písmo, o němž pochyby není, je vedením pro bohabojné.
(súra Kráva, 2:2)
Bohabojní jsou později popisováni jako:
[Ti,] kteří v nepoznatelné věří, modlitbu dodržují a z toho, co jsme jim uštědřili, rozdávají, kteří věří v to, co bylo sesláno tobě, i v to, co bylo sesláno před tebou, a pevně jsou o životě budoucím přesvědčeni.
(súra Kráva, 2:3-4)
Jemným a mírně nepřímým způsobem vyzývá Korán k přijetí předchozích proroků a knih. Skutečnost, že taková podmínka stojí na samém počátku Koránu, je podle mého názoru podstatná, pokud jde o vytváření dialogu s židy a křesťany. V jiném verši Bůh přikazuje:
Nepři se s vlastníky Písma, leda způsobem nejvhodnějším – a pouze s těmi z nich, kdož nespravedliví jsou.
(súra Pavouk, 29:46)
V tomto verši Korán popisuje přístup, který bychom měli zvolit, a chování, které bychom měli projevit. Velmi důležitými slovy je osvětluje Bediüzzaman: „Ti, kteří jsou šťastni z porážky druhého v diskuzi, nemají žádný soucit.“ Vysvětluje i důvod: „Tím, že někoho porazíš, nezískáš nic. Když se mýlíš, a jiný nad tebou zvítězí, máš možnost své chyby napravit.“
Debata nesmí být vedena kvůli egu, ale aby umožnila pravdě projevit se. V politických debatách, jejichž jediným cílem je přemoci protivníka, nikdy neuvidíme pozitivní výsledek. Aby se v debatě myšlenek objevila pravda, nesmí být ignorována pravidla jako vzájemné porozumění, respekt a odevzdání se spravedlnosti. Podle pravidel vyplývajících z Koránu se může diskuze odehrát jen v prostředí, které je otevřené dialogu.
Ve verši (29:64), který jsme četli výše, zaznamenáváme podmínku, pouze s těmi z nich, kdož nespravedliví jsou. Nespravedlnost je zmíněna i v dalším verši:
Ti, kdož uvěřili a nepotřísnili víru svou nespravedlností, ti jsou v bezpečí a po správné cestě kráčejí.
(súra Dobytek, 6:82)
Podle Prorokova výkladu tohoto verše je přidružování k Bohu rovno nevíře, protože tak člověk pohrdá vesmírem. Největší tyranií je umlčování hlasů, které chtějí ve společném vědomí vyjadřovat Boha. Tyranii znamená ovšem také bezpráví na ostatních, utlačování a kladení názorů jednoho do opozice vůči názorům druhého. Tyranie tak zahrnuje polyteismus i nevíru, a je proto nejhorším hříchem. Každý polyteista nebo nevěřící nemusí být hříšníkem ve smyslu popsaném výše, ale ti, kteří utlačují ostatní, kteří se ozbrojují ve jménu páchání zla a kteří porušují práva ostatních a spravedlnost Boží, musejí být konfrontováni s právem.
Setkáváme-li se s lidmi knihy, kteří nejsou utlačiteli, nemáme žádné právo chovat se násilně nebo uvažovat o tom, jak je zničit. Takové chování je neislámské, je proti pravidlům a principům islámu a může být označeno i za protiislámské. Jinde v Koránu totiž stojí:
Bůh vám nezakazuje, abyste byli dobří a spravedliví vůči těm, kdož nebojovali proti vám kvůli náboženství a nevyhnali nás z příbytků vašich, neboť Bůh věru miluje poctivé.
(súra Zkoušená, 60:8)
Tento verš byl zjeven, když se jedna z prvních muslimek jménem Asmá, ptala Proroka, zda se smí setkat se svou matkou, která vyznává polyteismus a která ji chce z Medíny přijet do Mekky navštívit. Podle tohoto verše je takové setkání zcela v pořádku a Asmá podle něj měla být ke své matce laskavá. Sami můžete zvážit, jak je třeba chovat se k těm, kteří věří v Boha, soudný den a proroky.
Sociálním dialogem a tolerancí se zabývají stovky veršů Koránu a stejnou pozornost je třeba věnovat vytvoření rovnováhy v toleranci jednotlivce. Být soucitný ke kobře znamená být nespravedlivý k lidem, které uštkla. Prohlašovat, že humanismus je slitovnější než soucit Boží, je neúcta k soucitu a bezpráví na druhých. Korán a sunna však budou s výjimkou jistých zvláštních případů vždy obhajovat toleranci. Ochranný plášť tolerance se rozprostírá nejen nad lidem knihy, ale v jistém smyslu nad všemi lidskými bytostmi.
- Vytvořeno dne .