Bezrucí proti těm, kteří nás udeřili, němí proti těm, kteří nás urážejí
I když vše nebylo vždy tak, jak bychom si přáli, můžeme říci, že od té doby, co byla založena Nadace novinářů a spisovatelů až do dnešních dní organizovala důležité aktivity. Nikdy jsem se jich ale nemohl úplně účastnit a tak si ani na jejích úspěších nemohu připisovat žádný podíl.
Dokázala třeba přesvědčit světoznámého fotbalistu, aby pomohl získávat pomoc pro Bosnu. Každý rok přivádí na jedno místo unikátní skupinu lidí, takovou jakou tvoříme my dnes večer, aby spolu její členové diskutovali a mohli si tak – přinejmenším – vyměňovat názory.
Viděli jsme tu na vlastní oči, že není žádný důvod obávat se jeden druhého. Každý se může setkat, s kým jen chce, a pokud jsme se do dnešního dne setkat nedokázali, stáli nám v cestě jen naše vlastní mylné domněnky, kvůli nimž jsme svou odpovědnost jeden k druhému odmítali.
Nadace je v Turecku známa především jako reprezentant tolerance. Její obraz dal však záminku žárlivosti, kvůli níž vzniklo několik jiných organizací. Nyní, naštěstí, jsou už všichni naladěni na stejnou notu. Proto doufáme, že tolerance se bude moci tímto hnutím šířit rychleji. Jak řekl jeden můj přítel umělec, dá-li Bůh, budeme snad moci kráčet srdce vedle srdce, ruku v ruce ke šťastným zítřkům.
Když Prorok umíral, ještě než se vydal na cestu do příštího světa, řekl:
Vkládám svou důvěru ve vás, lid knihy, křesťany a židy.[1]
Když umíral ´Umar[2], řekl:
Zanechávám lid knihy vaší ochraně. Buďte před nimi bohabojní a zacházejte s nimi spravedlivě.[3]
Potom, co zvítězil v bitvě u Malazgirtu[4], hostil turecký velitel, sultán Alparslan, vojenské vůdce a vládce nepřítele ve svém stanu a potom je několika svými důstojníky nechal dopravit do jejich hlavního města, Konstantinopole. V Jeruzalémě šel velitel a vládce sultán Saladdín Ajjubí[5] jedné noci do stanu Richarda, velitele křižáků, aby ošetřil jeho rány, přestože tento muž zabil tisíce muslimů.
Jsme dětmi kultury, která tyto osobnosti zrodila. Jsme dědicové kultury nejširší a nejuniverzálnější tolerance. Dnes se tento koncept šíří jako vlny moře a dosahuje po celém světě. Cele věřím, že nadcházející roky budou roky tolerance a lásky. V tomto rámci dáme světu více a více od něj dostaneme.
Nebudeme bojovat s vlastním lidem ani lidmi jiných kultur, civilizací nebo jiné víry a světonázoru. Problémy, které vedou k hádkám a konfliktům, budou úplně vyřešeny; porozuměním síle lásky dokážeme znovu otevřít svá srdce všem. S pomocí Boží budeme schopni soustředit se na důležité otázky dialogu a tolerance; otázky, jejichž řešení potřebuje dnešní svět nejvíce.
Dnes večer jsem tu viděl pana Izzetina Doğana[6] a vzpomněl jsem si na jednu důležitou událost z historie muslimů. Když se příznivci sekty charídža[7] vzbouřili proti spravedlivé vládě a soustředili se v Siffínu, aby zaútočili, řekl chalífa Ali: „Bylo by nespravedlivé, abychom je napadli dříve, než oni zaútočí na nás.“
Jsme společností, kterou živí kultura takových vůdců. Postaví-li se v dobách, kdy je nám jich zapotřebí, s milostí Boží, každá část společnosti za toleranci a dialog, dobro, které z nich povstává, se bude moci šířit rychleji, než jsme kdy doufali, všemi směry.
Možná jsem vás už připravil o příliš vašeho času, ale nemohu postoupit dál, nezmíním-li se o úzkosti, kterou pociťuji. Turecká společnost, která je zmítána vnitřním konfliktem, očekávala toleranci. Na jeden krok vpřed ale odpověděla třemi kroky zpět. Je také očividné, že jistí slabí a nedůležití lidé, svým křikem ukázali jen vlastní slabost, snažili se svou sílu demonstrovat destrukcí, líčili pasti toleranci a ničili mosty, které vedou k dialogu. Budeme nyní čelit velkým zkouškám, náš národ jich prošel už mnoho a i na ty, které jej čekají, odpoví solidaritou. Překoná tak překážky na cestě ke společenské harmonii.
To, oč usilujeme, je nesmírně cenné. Cíl tolerance a dialogu, jichž chceme dosáhnout, je velmi náročný. Tak jako není snadné dosáhnout cenného a výlučného, je těžké je i ochraňovat, je-li jich jednou dosaženo. Získat společenskou harmonii skrze dialog a toleranci je záležitost dosažení dvou důležitých věcí k realizování třetí. Bůh nás bude zkoušet různými způsoby, abychom si uvědomili, jak velká je jejich hodnota, přiměje nás postavit se za ně. Podstoupíme i tyto zkoušky, jako to učinil Yunus:
Přichází-li od vznešenosti Boha trpkost
a štědrost z Jeho milosti,
jsou obě potěšením duše.
Jeho požehnání je Jeho hněv i radost.
Musíme být jako bezrucí proti těm, kteří nás udeřili, a němí proti těm, kteří nás urážejí. I když se budou snažit a podaří se jim rozbít nás na kusy třeba padesátkrát, zůstaneme nezlomeni a přijmeme každého s láskou a pochopením. A s láskou ke všem půjdeme vstříc zítřku.
Přeji si, aby byl tento požehnaný večer příležitostí pro soucit a odpouštění. Zdravím Vás se svou nejhlubší úctou.
[2] ´Umar b. all-Chattáb byl vůdce rodu Kurajšovců a druhý chalífa po smrti Proroka Muhammada.
[3] Hadíth je zachycen v knize Jahji Ibn Adama Kitáb al-Harádž, 54.
[4] K bitvě u Malazgirtu (Manzinkertu) došlo v roce 1071 mezi vojsky byzantského císaře Romana IV. a seldžuckého vládce Alparslana. Po vítězství se Seldžukům otevřela cesta k dobytí Anatólie.
[5] Vojevůdce, který na počátku 12. století vládl Egyptu a Sýrii, a vedl muslimská vojska proti křižáckým jednotkám v Palestině.
[6] Izzetin Doğan (1940) je profesor práva, zakladatel mnoha institucí a současný prezident Cem Vakfı, nadace tureckých alevitů, kteří představují nejpočetnější náboženskou menšinu Turecka.
[7] Islámská sekta, která vznikla v 7. století na základě opozice vůči světskému charakteru vlády chalífů. V roce 657 se střetli u Siffínu s vojsky chalífy Alího.
- Vytvořeno dne .