Láska, tolerance a džihád v životě Proroka

Požehnaný život Chlouby lidstva byl protkán mírem a tolerancí jako překrásná krajka. Mír je pro islám fundamentální. Promlouvá o něm celá řada veršů Koránu. Jeden z nich se obrací k Prorokovi:

Požehnaný život Chlouby lidstva byl protkán mírem a tolerancí jako překrásná krajka. Mír je pro islám fundamentální. Promlouvá o něm celá řada veršů Koránu. Jeden z nich se obrací k Prorokovi:

A budou-li ochotni k míru, buď k němu ochoten i ty a spoléhej na Boha, vždyť On slyšící je i vševědoucí.
(súra Kořist, 8:61)

I když dvě armády bojují a je prolévána krev, vzdá-li se protivník boje a chce-li uzavřít dohodu, je muslimům přikázáno nejednat emocionálně, ale uzavřít dohodu s důvěrou v Boha. I když jsou boj a konflikty proti základnímu duchu náboženství, byly ustaveny univerzální principy, které vyzývají ke smíru a spojenectví, nikoli jen v dobách míru, ale i během války.

Posláním Proroka bylo šíření víry, kterou mu zjevil Bůh. Činil tak bez předsudků. Prorok jako muž lásky a míru navštívil mnohokrát bez jakékoli zášti i nejnenáviděnější z nevěřících, například Abú Džáhla a ´Uqbahá ibn Abí Mu´aydá. Přál si, aby všichni pocítili ráj ve svém srdci. Často říkal:

Řekni, že není boha kromě Boha, a buď spasen.^[1]

Měl tím na mysli toto: „Abyste dosáhli naplnění, pomáhejte semenu víry, které bylo zaseto ve vašem srdci, vyrůst v rajskou zahradu a zajistit vám život v příštím světě.“ Abú Džáhl jednou neuctivě a výsměšně odpověděl: „Hej, Muhammade, pokud mě chceš před Bohem učinit svědkem svého volání, nezvi mě už k náboženství a já se stanu tvým svědkem.“ Přes Abú Džáhlovy urážky ale Muhammad, Chlouba světa, mluvil o islámu vždy, když se setkali, a nikdy nezměnil svůj tón; slova urážek jej nikdy neovlivnila.

Prorokova obrovská láska, milosrdenství a tolerance k lidem se projevila i během dobývání Mekky. Když bylo město dobyto, všichni se shromáždili kolem Proroka, hleděli do jeho očí a očekávali od něj rozhodnutí o svém osudu. Malá skupina, také syn Abú Džáhla Ikrimah, bránila vstupu muslimů do Mekky. Mezi lidmi vzplály vášně násilí a pomsty. V napjaté atmosféře se Mekkánců, kteří byli plni očekávání a úzkosti, Muhammad zeptal: „Co ode mě očekáváte?“ Někteří z Mekkánských věděli, jak vznešený, velkorysý a štědrý člověk byl, a proto se nebáli projevit své pocity a řekli: „Ty jsi nejštědřejší z štědrých, nejvznešenější z vznešených.“ Cílem Proroka nebyl majetek, svrchovanost nebo síla, nechtěl dobývat území. Jeho cílem bylo zachránit člověka a dobýt jeho srdce. Tento muž lásky a citu vyslovil o svých nepřátelích toto rozhodnutí:

Řeknu vám to, co jednou řekl Josef svým bratrům: Na vašich předchozích činech není žádná hanba. Bůh vám odpustí. Je nejmilosrdnější z milosrdných. Jděte, jste volní.^[2]

Význam tohoto přístupu můžeme vyjádřit takto: „Netrpte žádnou vnitřní bolestí. Nehodlám nikoho z vás trestat. Chování každého ukazuje jeho charakter a takto jednám já.“

Po návratu do Medíny byl Ikrimah, syn Abú Džáhla, který proléval krev během dobývání Mekky, přesvědčen svou ženou Umm Hakímou, aby se vrátil tam, odkud uprchl, a byl předveden před Prince proroků. Než předstoupil před Proroka, řekli mu lidé z jeho okolí, že když požádá Proroka o odpuštění, získá jej. Prorok před jeho příchodem upozornil svůj doprovod: „Přichází Ikrimah. Neraňte jej tím, že budete mluvit nevhodně o jeho otci.“ Hned když Ikrimah vstoupil, Prorok řekl: „Vítej k tomu, který také připlul na lodi.“ Ikrimaha nenapadlo očekávat slova tak plná lásky a citu a později řekl: „Dokud budu žít, nikdy na Prorokovo chování nezapomenu.“ O čtyři roky později se Ikrimah stal muslimem, a když padl u Jermuku, opakoval tato slova: „Boží posle, nalezl jsi tolik dobra, kolik jsi čekal, jako odměnu za zlo od těch, kteří připlouvají na lodi?“^[3]

Prorokovým posláním bylo reprezentovat pravdu, kterou předával ostatním. Jeho úkolem bylo, jinými slovy, činit jako první to, k čemu nabádal ostatní. To, co jsme dosud řekli, shrnuje charakter Prince proroků. Ačkoli se někteří snaží přítomnost výzvy k džihádu ve svatém Koránu a sunně v rozporu s láskou a soucitem Proroka dezinterpretovat, džihád může znamenat ozbrojený boj, ale pouze jako čin vázaný na zvláštní situaci, který je někdy nezbytný, aby bylo možné chránit hodnoty jako život, vlastnictví, náboženství, rodina, vlast a čest.

Někdy je veden k odstranění překážek na cestě k pozvednutí Slova Božího. Tyto dvě situace jsou dnes ale stále směšovány, někdy z neznalosti, někdy záměrně. V době štěstí jsme zažívali lásku, soucit a toleranci v jejich nejširší dimenzi, v době, která byla plná míru a štěstí, času, který byl slovy Proroka „nejlepším ze staletí“. Tato doba byla vrcholem muslimské civilizace, zlatou dobou, kdy bylo míru, lásce a pochopení dáno jejich pravé místo ve společnosti.

Tweet

Whatsapp