Vojenská služba
11. listopadu 1960 jsem se hlásil u své jednotky v Mamaku. Bylo období revoluce a já jsem byl v jednotce Talâta Aydemira.
Jednoho den při cvičení si mě zavolal velitel eskadry a zeptal se mě: „Vy jste hodža?" Dodal: „Moje žena je nemocná. Přivezu ji a můžete jí „číst” (modlitby)". Odpověděl jsem: „Neumím takto „číst". Pokud si myslíte, že by čtení mohlo pomoci, můžete to udělat sám." Později jsem pochopil, že mě zkoušel. V dalších dnech mě hodně chránil. Dostal jsem příjemnou práci: radiotelegrafista.
Protože jsem plně neplnil svoji vojenskou povinnost, myslel jsem, že vojenská strava nebyla pro mě „halal” (povolená z náboženských důvodů). Dokonce jsem si koupil od vojenského studenta uniformu. Nastoupil jsem k výkonu služby v listopadu. V prosinci vypuklo hnutí Talâta Aydemira. A Mamak je se svými 15 000 členy mužstva podpořil.
Ačkoli byl Aydemir součástí revoluce 27. května, později se svým kamarádům vzepřel. Kdyby byl úspěšný, byl by z něj druhý Mussolini. On a jeho přívrženci byli všichni potenciálními diktátory a zesměšňovali spiritualitu.
O osm měsíců později jsem se přihlásil ke službě; rozhodli a poslali mě do Iskenderunu. Tam jsem trávil svůj volný čas četbou Koránu a jiných knih. Byl tam velmi dobrý velitel, který trval na tom, abych četl západní klasiky. V důsledku toho jsem četl jak západní, tak i východní islámské a neislámské klasiky. Stalo se, že jsem byl tak podvyživený, že jsem musel být hospitalizován pro vyčerpání a žloutenku. Když mě propustili, dostal jsem 3-měsíční dovolenou na změnu prostředí. Vrátil jsem se do města Erzurum, které jsem opustil před 4 lety. Když jsem byl v Erzurumu, jezdil jsem sem a tam do Halk Evi (People's House – Lidový dům). Jednou jsem tam uspořádal seminář o Mevlanovi Rúmím.
Po třech měsících jsem se vrátil ke své jednotce. Nakonec jsem svoji vojenskou službu dokončil a byl jsem propuštěn. Vrátil jsem se do Erzurumu a potom jsem opět odjel do Edirne.
- Vytvořeno dne .